na Blog.cz

...sraz obvykle na Dejvárně.. ano, při čekání na Michala jsme si ze švandy dali hned ostrej a rovnou na psovi, kterýmu zůstal dráp v eskalátoru. V Šárce jsme se nestačili divit předvolebním taškařicím. Viz pan MuDR. Zdeněk Shwarz, kterým ehm... Umí pomoci, rozdával flaštičky vody, ale při ošetřování neměl ani dhytiaden... aby to nebylo moc nápadný měl s sebou místo sanitáře a záchranáře dvě gorily, asi proto, aby mu honza nerozbil hubu. Nakonec, ač to nevipadalo, jsme celou práci slízli mi a zvládli jsme to i bez pana ředitele záchrané služby. Všichni jsme to přežili díky ´´kafi´´ na Floře:D Shrnu to... už se těšim na DJ Tiesta, samý mladý sjetý, z tribun padající, lidi a když už kurva na někoho spadne reprák, tak už to nepřežije. GHR!!!

sem radioaktivní! Dneska mi to řekla Ivka... chemickej únik, když jsme okolo toho projížděli v Rakousku. Asi proto sem dneska vládla těma manuálníma pracema a sestavila sem židličku mamince:D

Když sem to dneska oznamovala kamarádovi v bude, když sem študovala periodickou tabulku, hned okolo mě bylo místo:)

Díky Ivko! Konečně vim, že kuli mě bude celej hřbitov naplněn Plutoniem, ještě musim zjistit kolik milionů let to má poločas rozpadu!

Máte někdo osobní dozimetr?

Člověk se občas diví. A občas se z divení stane jen sentimentální vzpomínání a nečinné přihlížení s nadějí, že to nějak dopadne. Líp. Jak se z člověka plnýho nehorázně ulítlejch nápadů, na který člověk do smrti nezapomene, stane naprostá troska. O to smutnější, když ho jeho nejbližší milovaná podporuje. Asi se s tím mám smířit. Ano, svět je pomíjivý. Lidé přicházejí a odcházejí. Známá otřepaná fráze. Ale napadlo někdy někoho, že bychom od toho odešli my? Zkusit se má přece všechno.

Celý to začlo velice vtipně… Ráno mi otec oznámil, že je nemyslitelné, abych si brala ty mačky, co mi visej společně s kolem nad postelí.Abych se nenudila.Takže děkuji Honzíkovi, který mi je ochotně půjčil. Když jsem jela od něj domu, tak jsem se dozvěděla, že jsem přece hrozná kráva když nechápu, že chlap umí postavit kočárek jen doprostřed eskalátoru, aby nikdo nemohl projít.
Tak jsem odvětila, že tohle zmůže jenom neschopnej chlap a blondýna.
Na cestě k Ivce jsem se potkala s Pavlem. Vystoupili jsme a on: ,, Už vim, co mi chybí…bunda!´´ Ehm.. že by nebyl sám? Samozřejmě! Zapomněla jsem ji taky. Kdyť něco jako bunda je naprosto zbytečný, když jdete na ledovec.

Cesta byla super. Předcházelo jí poučení, že autíčku nesmíme říct ani půlku křivého slova.:) Chlazení čokolády značky Milka(nechci dělat reklamu ) bylo luxusní. Ale nic to nemělo na naší návštěvu Passau. Pavla totiž napadlo, že jedeme špatným směrem, abychom nakonec zjistili, že jsme jeli téměř správně….Tak jsme se vrátili do Passau a projeli jsme ho aspoň šestkrát.Myslim, že nikdo z nás už nechce Passau ani vidět a nikdo by asi ani neřekl, jak takhle malý město může bejt zákeřný. Takže musíme poděkovat pracovnici čerpací stanice Agip(opět nechci dělat reklamu) , která nám poradila sledovat BIG BLŮŮŮ cedule. Hurá! Konečně jsme se vymotali! Na nájezdu na dálnici jsme při spuštění stěračů o jeden přišli, což mělo za následek, že ten Rakušák, co se na nás lepil měl hned 30-ti metrovej odstup… Mmj. Až pojedete někdy s Ivkou v autě, nikdy nepijte na semaforech-životu nebezpečno :D

V Gosau už na nás čekal Krusty a páč už bylo pozdě tak jsme si ustlali pod stříškou na parkovišti.. Spacák politý pivem mluví za vše:) Ráno jsme vstali na prázdninové poměry velice brzo a vyšli jsme k cíli. Mírně pršelo a byla mlha. Do toho šíleného kopce, kterej vůbec nechápu jak sem ho mohla vyjít i s krosnou jsme šli něco okolo 4 hodin. Celá cesta k Adamekhute potom 5hodin a 20 minut. Na vrchol Dachteinu jsme se dostali až druhý den k poledni. Tady samozřejmě nemůžu zapomenout na Krustyho fenomenální honičku za flaškou vody, která si to štrádovala z ledovce dolů. A potom na super cestu zpátky s Pavlem. ,,Tady si dávej pozor ať neuklouzneš!´´ *ŘACH* … já si to radši obejdu.
,, Du si vyfotit tu spáru.´´ ,,Dávej pozor´´ ,,Mě se nic nestane´´ ,,Hm. Nejčastější věta před smrtí.´´ A tak podobně.

Při cestě zpět jsme se zchladili v nádherném jezírku. Pavel: ,, Vidim na dno, tak si stoupnu a ono nic..´´ No prostě křišťál.

Při cestě zpět do Prahy jsme zjistili, že všichni trpíme davovou psychózou, protože jsme viděli Pavlovu peněženku, která se toho času válela na zemi ve vchodu do Pavlova pokoje v Praze celou naší expedici.

Všem moc děkuju za nádhernej víkend, bylo to masakroidní:) Kopretince za plyšení na Adamekhutte:D

A v neposlední řadě Pavlovi za dnešní azyl.

Nebudu se tady nějak sentimentálně rozvzpomínávat… Vezmu to krátce… bylo velké nic. Pak přijel Filip, takže z Vráže u Písku byla málem kůlnička na dříví. Protože JE Filip a někdo mu dal pod ruku takovej nástroj jako je sekyrka. Ráno spadl strom zhruba dva metry od nás….já:hele padá strom. Gréba: Blbost! *BUM* Potom jsme šli s Aninou na Říčky trochu se zchladit….hele, oni k nám mířej… ty woe padej.. neoblíkej se, běžíme… mno nechtěla bych se dohadovat s někym uprostřed hlubokejch lesů:D… po cestě jsme ještě potkaly Kennyho a Natana (znáte z reklamy) :D Natan u sebe měl tabák.. Uděláme vodnicu? Jasně! Best…. Ráno darovaná Kužimu… Ještě byla návštěva tábora, tak jsme se pozdravili a šli zas zpět. Potom bylo honění kachniček po Landě = Filip, Gréba, já… na protipláž k Titanicu a na pláž. Mezitím se přřřřiřřřítil mocnou rrrychlostí kuchařřř Petrrrrr na jeho ´´plachetnici´´ : Kurrrva ty kapřřři dneska perrrfektně berrou! To je asi to nejdůležitější co jsme vám chtěli sdělit. JO! a Katka! Výroba vodnice: lahev Jana… přírodní voda- teda bývávalo- Cinzano 4ever- současná Natanova přítelkyně ; rulička od toaleťáku ; krabička poslední pomoci (Natan: Bez toho červenýho kříže bysme byli v hajzlu) ; obal od Studentský pečetě a brčko od Eis Kaffe… plus nějakej ten uhlík z ohníku

Prostě celkem .. PRETTYCOOL!

Posuďte sami: odvodarny.rajce.net

Z technických důvodů byl prodloužený víkend zkrácen na víkend.

Zásadní bylo Michalovo položení pod skálu a kochání se Borhákem: Začíná se mi to lezení líbit…
Pavel: Nechtěli byste vstát a jistit mě??
.
.
.
.
Já: Mechanika úrazu…
Michal: …lehčí dynamika..

Michal: Hele, podívejte se na toho borce naproti… a má šátek.
Pavel: ten stačí.
Michal: Na co?
Pavel: na identifikaci přece

……………………………………………………………………………………………….

děkuji ségře… Terko? Já sem se ztratila, kde máme stan???? Bééééé!

děkuji Simonovi…je dokonalé, když chlapovi zakážete pádlovat a nařídit mu, aby jen zdobil loď . Promiň Simi, ale ber to tak, že ses aspoň prospal:)

děkujeme Strouhance, který nepochopil mocné puťa: Hele, teď vyleze puťa, ne teď vyletí podprsenka.
Náš stan: Ty to čekáš s podprsenkou?!?!
Strouhanka: Ne…
My: Tak to čekáš správně!¨

děkuji pePÍčkovi: a klobouk a hůl a chleba a sůl… no prostě že sme došli:) já se bojim psů..já taky

děkuji Vencovi: Hele ty woe, rybíz:D

děkuji Weru: prostě the best:*

a Džardovi: Rozluč se se svým spacákem..vrrrrrrrrr…naprosto sjetý odpoledne s Džardou a jeho spacákem …tebe bych v posteli mít nechtěla a on je blondýn + další jiné hlášky.. thnx!

děkuji celé mojí posádce, že mě jako lodivoda přežili

Prostě děkuju všem bylo to mega! (džardovi se omlouvám.... technika je občas mocnější..)

P.S. Ségra? PUTA!

Začalo to mým neschopným hledáním onoho objektu (samozřejmě skautského, o kterém nikdo nevěděl… MY TU MÁME NĚJAKÝ SKAUTY? Ehm,jak bych to řekla, jo máte..) Otázkou typu, kde tu je aspoň hasičská zbrojnice? Jsme si moc nepomohli... Kterou myslíte? Tu v Desný I., II., nebo v Desný III.? Ano, přiznávám, že sem se přecenila a nedokážu tam po několika letech trefit, tak se ještě jednou omlouvám… o:+) Každé ráno sme snídali v trávě. No, kterýmu Pražákovi se tohle povede? Celou dobu sme čekali pana starostu a dozvěděli sme se, že přeci nejsme za komunistů, kdy patří všechno všem. Když už sme u jídla. Zderatizovala sem dvě ledničky. Oběma bych nevěřila ani pozdrav.Nejen, že byly plesnivý, ale ta v kuchyni na nařízení 0 mrazila, takže reklama na KIRI KIRI KIRI s mlácenim trojúhelníčků o kuch. linku byla geniální:) S Mírou sme !2x! vařili. Napřed špagety. Z konzerv pro psy sme se dostali přes levl žrádla pro kočky na jídlo pro lidi. A pak šunkofleky, který sem ani já, ani Míra nikdy nevařili, ale až na vyjímky  jsme to docela zvládli. : ,, Potřebuje to trochu koření.´´ ,,Hm.. co třeba pepř.´´,,Jo trochu.´´ ( rázem byla ve vajíčkách půlka sáčku) ,,Ty vole, Míro, trochu, ne půlku sáčku´´ ,,No co, trochu pepře, ať se vzepře.´´ Tak jsme si s místopředsedou udělali z toho zbytku čtvrt litu mlíka a skautského sáčku puding. Aspoň se dva z nás pro případ nejedi. A dali sme ho do vodárny, aby ho nikdo nenašel:) (Zde připomínám nový projekt … M-ČČK) A zkuste si někdy v maškarních kostýmech zajít o půlnoci do hospody:D

…. Ano, to zase dlužim naši expedici!

Nikdo z naší sekce nevěděl, co nás vlastně bude čekat. Jen to, že se to bude dít na Petříně. Výsledek byl dohromady 87krát vylézt kopec Petřína v expedici. Rozdělení do čtyř tras s tím, že ste na určitá trasa musela splnit několikrát. Když pro nás Hanka přišla do basecampu, přilítla Maggi ,,Ahoooooj´´ ,,Vy se znáte?´´ ,, No jasně! Kdyť spolu chodíme do školy.´´Nejlepčí snad byla sobota odpoledne, kdy sme se ještě se spřátelenou expedicí uvelebili nad lanovkou a pod skupinkou EMAřů . Sluníčko svítilo, Mácha nad náma držel ochranou ruku a emaři okolo nás chodili a chodili….Když se je Pavel pokusil vyfotit, ta nejblíž od nás zařvala: ´´Nefoť nás *****, to je porušování lidskejch práv!´´ ´´Připadáte si snad jako lidi?´´ Citace Vaška: ,, Hele, EMO nero a EMO bianco!!!´´
Dál nás čekala cesta na Petřín v overalech:) Skupina možná padesáti lidí s vlajkama držících se za ruce v řadě jak kačenky jdou na kopec. Postřeh jedné zahraniční turistky: ,,Maybe, they escaped from madhouse…´´
O neděli nebudu snad ani mluvit, dopoledne sme lezli jen ve dvou, pršelo a všichni byli unavený. Naštěstí pak přišla Hanka, následně i Maggi s Honzou…. Jak sme všichni jeli domu, jak sme vypadali a ještě líp jak sme chodili to si dokáže představit snad každém:)

Více foto najdete TADY

….promiň, nějak sem na psaní teď neměla čas:) Takže zpráva o minulém pátku:)

Jako obvykle muselo pršet. Jak už bývá dobrým zvykem u pátečního počasí. Naše tradice však byla porušena a i přes nepřízeň počasí sme se sešli. Kairis opět přišel s jednokolkou , že prej bude cvičit… ehm… přejděme těch několik přejetejch žížal ve Vysočanskym parku… docela už mu to de. Páč sme dešti neporučili, tak sme se schovali pod, do a mezi stromy a Asůůůně si pořád zkoušelo rozbít tlamu, takže když odcházel už taky docela jezdil. No když sme to sklidili, rozhodli sme se zajít do Galerie Phéééénix, protože sem potřebovala koupit výživu na výstup Everestu.Kairis dokonce vjel na tý jednokolce až do vchodu, ale když viděl tu pani v lekárně, jak se tváří, radši slezl Zašli sme dolu do Billy, téměř celou sme ji skoupili a za kasama sme přistáli na lavičkách a udělali sme si raut s opřenym…ehm..kolem o lavičku, takže sme seděli i na zemi, my přece komfort nepotřebujem. Mno, během deseti minut přišli tamější drsní muži rádoby zákona, že prej CO TU DĚLÁME S TÍM KOLEM?! VŠUDE TO MÁTE NAPSANÝ!! S JÍZDNÍM KOLEM VSTUP ZAKÁZÁN!! … Tomu říkáte jízdní kolo?! Tak sme byli vyhoštěni. Hledali sme východ, až sme skončili v podzemí. Nepřístojným způsobem sme vylezli z garáží ven a rozhodli sme se v nejbližší době akci zopakovat. Kdo nezažil, nepochopí…. Každopádně super den:)

Kdo by na tomhle nechtěl dělat dozor? Začalo to úžasně. Honzík mi napsal, že mám někde sehnat dvě horolezecký helmy, jako výbavu…. Ups?!
Dojela sem na Letnou o 20 minut dřív a už tam bylo nejmíň dost lidí. Dorazili další z naší pohřební hlídky. Rozdělení na sektory, klasika. A hurá vysílačkou zní hlášení, jak těžkooděnci provázejí fanoušky Blaníku. Samozřejmě, že jsem se šla kouknout. Utkání začalo uctěním minutou ticha za fanouška Blaníku, to jsme ještě nevěděli, co se stalo.Pak chvíli zase všichni žili šťastně. Až běží Radek za nim nalepenej jazyk na vestě Honzííík, že prej, kde je ten zraněnej. Nakonec se ukázalo, že se jeden z milionu ..ehm...pořadatelů opil, natáhl se na zídku a spadl. Okamžitě přiběhli fotografové a kameraman a začaly minuty slávy Jinak na našem sektoru (kiš…) byl klid až na toho chlapíka, kterej byl ´´neoprávněně´´ pokousán policejním psem.(já večer všechno viděla na štvavý Nově)
Horší byl odchod Blaníku, kdy jsme se schovali za schody a koukali, jak se tam pozabíjej, kdo dřív odejde. Lucka byla jednou málem schozena, mě málem vysvlíkli a Jerrymu zaneřádili auto od rohlíků. Toť vše.

P.S. Byl jsi v tý televizi dýl Honzí, blahopřeju. Potom chci autogram

… v pátek sedim v ložici, obědvám, kvartýr prázdnej… To vás vůbec nemusí zajímat.Prostě do čtvrtka sem si myslela, že žít v předposledním baráku ve slavný Libni je klídek. Ale …najednou slyšim, jak se na chodbě sype sklo. Okamžitě mi hlavou proběhlo dvanáct katastrofickejch scénářů.Vzala sem klíče. Chvíli sem poslouchala za dveřma. Vzduch čistej, tak sem otevřela a vyběhla na ulici. Na druhý straně stál pán a řikal:´´ Vám teď někdo rozbil dveře, že jo? Běžel tam( ukázal rukou směrem na Ládví) a honí ho nějakej pán v černo-červenejch montérkách.´´ Tak sem běžela určenym směr. Další pán mě navygoval. Debila sem ho doběhla. Ten pán v těch montérkách ho právě chytil. Chlap rozšířený panenky, motal se, takovej bezdomovec. Nechávala sem si odstup, pro jistotu. Ti dva, co mě navygovali, šli za náma. Poprosila sem, aby zavolali benga. Jeden z nich mě podal mobil, zavolejte si tam sama. 158: Policie ČR-čekejte prosím(3krát) Ghrrrrrr… Pán byl agresiv… 112-přijeďte OKAMŽITĚ… Jo, budem tam za pět minut…. Bylo to 20 minut!!!!!! Mezitím přišel takovej milej kluk- jak mi může pomoct, že už ho jednou chytal (odkud ho znám??) tak se ho vydal hledat znova.Mezitim přijeli benga. Objeli sme s nima všechny bloky v okolí, feťácký doupata, houmlesácký příbytky, ale jakože nic.V tom autě jel i ten kluk, co sem pořád nevěděla, odkud ho znám.. Samozřejmě Honza Dvořák - Česák se mu myslim řikalo. Ten cajt prej, znovuobjevení zprostředkované Policií ČR. Haha… Mno to je jedno. Danti ho nenašli, ale za dvě hodiny se nám do toho baráku fakt někdo dostal. Já už odmítala vylézt, tak sem si ty dva cápky zavolala znovu. No vidět naší policii v akci s bouchačkou, jak prolejzaj náš barák, jestli tam ještě někdo nezůstal. Švanda k popukání….

Mám z toho jenom psychickou újmu, pepřák už radši nosim permanentně s sebou v lekárně a zbylo mi nateklý oko.

Ano, opravdu se tak nepochopitelně děje. Bylo to docela legrační. Když sem jela od Zaantiho, Vygooglil mi spoj přesně do Matrixu. Ale kdo by se vozil dvacet minut navíc, když to de pěšky za pět minut:D ( Zaanti, neboj, nebyl to flák cesty, každopádně díky za spoj ) V průchodu už čekal Honza, kde bránil vlastním tělem parkovací místo pro tátu, který mu vezl bubny… Tak se začalo o hodinu pozdě. Další z Honzů po půl hodině zjistil že nemá místo na kartě, jestli bych ho nezbavila fotek na komp.Proč ne? A už začala hrát naše slavná skupina… Od samotných hráčů sem dostala povolení fotit přímo z exklusivního místa na podiu.(no komu se to povede?) A tak sem si sedla za sloup a fotila sem a fotila a fotila…. Vůbec celej den byl uplně úžasnej. Průser je, když člověk zjistí, že když v tý škole není, udělá toho mnohem víc a je to efektivnější;)


Foto na rajčeti zde….

Milá paní profesorko,

s lítostí Vám musím oznámit, že se naše názory rozcházejí. Chtěla bych Vám také říct, že bych dostala ráda Vaše povolení, z bezpečnostních důvodů, mých i Vašich, Vaše hodiny nenavštěvovat. Jen pro představu jsem si dnes na Vaší hodině připadala nějak takhle:

Děkuji

Vaše studentka, jejíž čas je také drahý, z 3.C

Mi příde, že blbost je věčná. Proč všemu vládnou tupci a my, naivní, makáme jak blbci????

Chci bejt blbá, jak tágo, abych si to neuvědomovala a chci bejt středem vesmíru jako každej chlap, protože chci bejt nedotknutelná!!!!

Děkuji za pozornost! Potřebovala sem světu něco sdělit.. děkuji

….přece jenom to bylo nádherný. Ráno sem byla navštívit Filípka a Honzu v reklamce, Filípek na mě čekal za dveřmi s kytkou tulipánu a oooooobrovskou čokoládou. Když na mě vybaf ´´Všechno nejlepší´´, tak sem se trochu lekla :) , ale byla to nádhera. Odpoledne mi zas Sir Kairis vyrazil dech, prej jako dárek.. že se musim zocelovat. A večer s Mírou a Jiřííííkem? Geniálně geniální. Nádherný, úžasný. I to dobíhání vlaku, kterej nejel. :D

Počernice forever, fest26 forever, vypadleji pojistkám forever a klukum jako jedinejm tanečníkum respekt...

Nejlepší Velikonoce, který sem mohla zažít. (když pominu dnešní ráno, kdy kluci vlítli do pokoje a vyndali mě ze spacáku..) Tohle se nedá vyprávět, to se musí zažít, ale je tu malá ochutnávka, pár zjištění a samozřejmě hlášky :


• Sdílet s Matesem jednu postel se nedá.Teda mě to nedá, takže sem ho fyzicky týrala celejch pět dnů. Srry.
Ale když se vám nechce spát a tomu druhýmu stačí jenom zavřít oči, musíte se nějak zákeřně pomstít. Přece se nebudu nudit.

• Pierré ztratil klíče…. Pierré!!!!!!!! Máš klíče?????

Všichni pryč my viděli Pierra. Utíkejte!

• Ta páteř zdá se býti zlomená.

• Já na Jirku : Víš, co mi řekl Mates o Chucku Norisovi? Že je amatér…
Mates: No tak dobře, Chuck se možná mlátit umí, ale vo světle neví nic.

• Saša: Vy ste pily??
Já s Ivkou: My?! My nepily nic, ale když pudeme doprava, tak je tam cesta, na který Mates nechal Becherovku, takže nepudeme *škyt* přes tuhle školku, ale tady nahoru, tam je ten Becher! A JÁ mám žízeň.

• Von je tam Pierré , takovej fialovej, se strakou, která má velký zahnutý zuby nahoru.
Když vydržíš budou i zuby. A byla to žežulička, ne straka.

• Stick with me..

• My jsme neviditelní a neslyšitelní.

• Tak to bylo slabší….

A technické upozornění. Já jsem Matesův blud. Jsem nehmatatelná. A Mates je muj blud. V týhle chvíli můžem obrátit časoprostor. Takže pozor na nás:D

Ctěla sem sem umístit nějakou pěknou fotečku, ale když to s mamkou prásklo u prohlížení fotek, když viděla rituální sebevraždu a dorazila sem jí, když mi chybělo zrovna levý oko, tak sem si to rozmyslela… Ale za tu fotku Marušce děkuju, je skvělá:*

Opět sem se hrabala počítačem a našla sem aspoň čtaři články, které sem dávám v průběhu minulého a tohohle měsíce.... Tady je malá ukázka, kterou sem se už ani neobtěžovala dopisovat...

Otevřela sem všechny okna dokořán, krosnu sem otočila vzhůru nohama a všechno, co obsahovala sem roztřídila do pračky… Je to divný, ale na horách je sníh (což je myslim pořád voda….? :D ) Takže když se člověk v tom sněhu pořád válí, ty hadry sou tak trochu vlhký. A po vzoru silnějšího (…) pohlaví sem nemohla udělat nic jiného, než v rámci časové úspory při balení sem ty mokrý věci sežmoulala do klubíček a naprala sem je co nejvíc k sobě do batohu.

Tak si to dokážete představit…

Abych se vrátila k původnímu tématu. Musim říct, že to byla podle mýho dost povedená akce. Prioritou číslo jedna byl svah, ehm… tak dobře… číšníci??? číslo dva byl náš mrdnik v pokoji… a potom následovalo, jak co nejvíc nasrat profesory?? Ne tak to asi ne, ale taky to tam občas probíhalo. Dobře, tak kolik z nás odveze horská nebo rychlá. Pak si asi život trochu posral Nýdr, páč nám dovolil tykat, což nevim, jak se toho hodlá zbavovat, jak rád říká, na akademické půdě. :)

Nebude to komplet, ale shrnu to :

• Donesete nám další čaj…. ?
• To byl taky ňákej trik? Ne, to byl backflip.
• Jédu na kóni, jédu na kóni…! JÉŽIŠMARJA!
• Patapatapatapon
• Tady je ale mrdnik

Začalo to už v Praze.Všude sem byla nezvykle včas - už od rána!!! To se mi ještě NIKDY nestalo. V autobuse skoro nikdo neseděl.V okamžiku, kdy jsem se natahovala k síťce nad spolunesedícími, abych odložila své milované housle dala sem si šílenou perdu do hlavy a v tý chvíli sem ztratila svůj orientační smysl (no jestli jsem ho ztratila až do svý smrti a stala se ze mě tím pádem psychická blondýna, tak to potěš pánbůh)
Tam, kde ještě před 4 roky bylo busové nádraží Jihotransu, stojí dnes obchod centrum Mercury(zvlášť důležité),takže nádraží je dnes na jeho střeše.
Cesta periferii periferie však byla díky absenci orientace, po již zmíněné srážce, úděsná:

13: 25 - vystupuji z busu
13:30 - kličkuju po Mercurim a scházím na parkoviště, odkud není možný odejít pěšky
13:35 - (opět v prvním patře OC) ZJIŠTĚNÍ!!!! - v Budějicích hrajou při nakupování Rachmaninova! Neuvěřitelné…
13:40 - Vyšla jsem konečně před Mercuryho. Potkala jsem ony pověstné, budějické EMO children. Vypadaly, že holku s krosnou ještě nikdy neviděli.

-----------------
14: 50 - odcházím s kočárem, ve kterém sedí můj prabratránek, pro moji prasestřenici do školky, nacházející se na druhé straně města. Při cestě tam používám MHD. Při cestě zpět už ne. Stavila sem se ještě při zpáteční cestě pro jogurt opět v Mercurym … :) ( Napodruhé sem se už ven dostala bez problémů..) Chtěla sem to domu vzít přes centrum, ale hladové dítě protestovalo.V domnění, že to vezmu přímo, sem si celkem solidně zašla.
16:38 - Hodinu to tu trvá přes město MHD. To je horší než v Praze.Sice sem si zašla, ale cesta trvala jen půl hodiny.
18:10 - Prabratránek mě najednou začíná mít strašně rád, až se tomu jeho mami diví. Bude to asi tim, že když sem děti vyhnala do vany, Emma si vystačila, ale s nim sem začala hrát velrybo-flaškovo-zubnopastovou válku.
21:00 - Odšourala sem se k secesní továrničce u zadního výjezdu z Mercuryho:) … (všiměte si, co všechno dneska architekti kloubí) , kde bydlí můj prastrýc. Maj tu geniální výtah.A není se komu nasmažit na net. :(
23:55 - Obědvám jogurt s piškotama a hróóóóóózinkama.

mmmmmmmm….. Toť zatím vše.

Má drahocenná sestra mě přivedla na nápad vyčistit klávesnici od své drahého stolního kompu, kterej dlouho nikdo nepoužíval, ale teď jakože comeback... mno tak sem ji odpojila a vzala fakt pod VODU ( no blázen no, ono to nešlo rozebrat, v Číně to prostě ještě skládali poctivě) a tak sem odplavila všechny nečistoty. Co z toho lezlo fakt nevim, jediný co sem odhalila byly sušený švestky. Až sem si řikala, jestli to nejsou nějaký zmutovaný monokultury za ty leta.Tu klávesnici sem ještě nezapojila, odkapává na radiátoru, tak mi jedno držte palce, až se k tomu odhodlám.....

Tak ale aspoň sem dneska v jazykovce Julii poprosila o názornou ukázku, jak tu klávesnici řádně rasit. Tim sme se bavily a bavily a bavily tak dlouho, až mě mrs. Pazzy vyzkoušela. Mno to jen tak na okraj. :D